iDNES.cz: Žokejkou chtěla být vždy, vyučila se u Holčáků: Miluju to tady

Přední zpravodajský server iDNES.cz dnes přinesl po dostizích ve Slušovicích článek o Zuzce Vokálkové. O práci a životě ve Velkých Karlovicích si krátce povídala s Petrem Fojtíkem.

Pochází z Brandýsa na Labem, vyučila se v Chuchli, už desátým rokem ale Zuzana Vokálková závodí pro úspěšný dostihový klan Holčáků ve Velkých Karlovicích. „Miluju to tady – kopce, příroda, koně, zázemí, peníze, všechno mám dobré. Nehodlám to měnit,“ pochvaluje si Vokálková život na Valašsku.

Žokejkou chtěla být odmala, ve Velkých Karlovicích si tak plní svůj sen. Pět let strávila u trenérského mága Františka Holčáka, pak přestoupila do stáje k jeho synovi Radkovi, kde je zaměstnaná jako ošetřovatelka koní a dostihová jezdkyně.
„Jsem ráda v práci i na dostizích. Víkendy jsou ale akční, není to takový stereotyp jako v práci,“ povídala po sobotní dostihovém dopoledni ve Slušovicích. „Pro mě je místní závodiště specifické tím, že ho znám nazpaměť. Mám tady více vítězství než na jiných drahách.“
Ze svých 73 prvenství si připsala ve Slušovicích 24 triumfů, ve dvou předešlých sezonách byla na východě Moravy nejrychlejší devětkrát. Letos na první slušovickou výhru čeká, zatím zaznamenala jedno vítězství ve Světlé Hoře na začátku prázdnin.

„Myslela jsem si, že to bude lepší. Ale loni jsem na první vítězství dosáhla ještě později a pak jsem se rozjela. Doufám, že to letos také přijde,“ přeje si 31letá žokejka.

Letošním vrcholem pro ni bude zřejmě říjnová Cena prezidenta republiky v Chuchli. Do té doby by měla překonat hranici 800 startů, po víkendu jich má 775. Nejčastěji přitom závodila s koni trenéra Františka Holčáka.

„Když si mě vzal do Karlovic, uměla jsem sotva základy. Brala jsem ho jako člověka, který něco dokázal, a snažila se vzít k srdci všechno, co mě učil a řekl,“ děkuje mu Vokálková. Přestup k synovi jí prý nevyčítal. „Jsou tady dvě party, ale domluvíme se, není tam žádná zášť nebo závist.“

Vokálková se specializuje na rovinové dostihy a měnit to nehodlá. Překážky si vyzkoušela jenom dvakrát přes proutky, jeden dostih vyhrála.

„Koník mě pěkně vedl. Na větší skoky a steeplechase nemám odvahu, spíše bych se tam klukům motala. Na Velké pardubické mě uvidíte jenom vodit koně,“ směje se Vokálková.

Na konec žokejské kariéry nemyslí. „Dokud nepřijdou děti nebo jiné zájmy, tak je to dobré. A byla bych ráda, kdybych se dostala na tisícovku startů,“ doufá Vokálková v dosažení kulaté mety.

Těžit může také z toho, že o povolání žokeje je čím dál tím menší zájem. Kromě pár operací kolene a vylámaných zubů si jí navíc zatím vyhýbají vážnější zranění. „Ale musím to zaklepat,“ hledá raději rychle něco dřevěného.

Zdroj:  http://sport.idnes.cz/zokejka-zuzana-vokalkova-0y1-/sporty.aspx?c=A160718_102724_sporty_par